Boření mýtů 1:
Proměňte své slabosti ve své přednosti
původní článek naleznete zde
Vlastně jsem byla požádána napsat článek na téma sbíhaných zón, těsných otoček, nebo něčeho jiného, pro co jsou mí psi známí. Ale tréninkové články nejsou zrovna něco, co by mi šlo, mám osobní problém s instrukcemi „krok za krokem“… Jsem velmi trpělivý trenér, ale vypadám jako ten nejnetrpělivější člověk na světě, pokud musím číst instrukce. Ano, jsem nervózní a otrávená, pokud musím číst příliš detailní instrukce i když jde o technické věci – a ještě víc, pokud jde o moje psy. Takže slibuji, že nebudu plýtvat vaším časem a nebudu vám v této sérii článků dávat žádné postupy – jenom něco k zamyšlení.
Co mám na tréninku psů nejradši je to, že psy nedostanete s instrukcemi. Psi pracují, učí se a fungují různě a požadují, abychom jim rozuměli, viděli a vnímali je, jako individuální bytosti. Neexistuje jeden způsob, který funguje na všechny – nevěnovala bych se výcviku psů, kdyby byl… Co mám na tréninku psů nejradši je to, že každý pes přichází s jinými výzvami, silnými a slabými stránkami a že nejdůležitější část tréninku je přizpůsobit ho psovi, jehož máte a vypátrat, co funguje nejlépe právě na vašeho psa. Musíte upravit jednotlivé kroky, někdy je dokonce úplně otočit. Nevěřte tomu, že něco „musíte“ a místo toho naslouchejte svému psovi a udělejte to, co je podle vás pro toho konkrétního psa nejlepší.
To byla první lekce, kterou jsem se naučila. Nemám žádné formální vzdělání v oblasti výcviku psů, vlastně jsem studovala filosofii, a nikdy jsem nečetla knihu o výcviku, ani neviděla žádné tréninkové DVD, takže mě nikdy neomezovali jakékoli známé postupy, či systémy. Všechno, co jsem měla, byl sen, už když jsem byla malé dítě. Když jsem konečně dostala svého prvního psa, divoké štěně samojeda, bylo mi 11 let a vzala jsem ho na psí cvičiště…
Byl to klasický cvičák se 30 studenty, všechno muži přes 40 se svými německými ovčáky a rotvajlery – a já se svým samojedem. – Nebylo těžké přijít na to, že s jejich způsoby se nikam nedostanu a že musím sama vymyslet, jak přimět svého psa, aby se mnou pracoval, bez jejich škrcení a rad o tom, jak být „alfa vlkem“. – Docela náročné, když vám je 11, žijete v před-internetové době a všichni vás přesvědčují, že nevíte nic – a vy samy taky víte, že nevíte nic. Ale když člověk neví nic, je pro něj extra snadné učit se něco úplně nového. Vědět nic mi dalo mnohem jednodušší začátek, než kdybych věřila mýtům. Tak jsem našla způsob, jak přesvědčit toho šíleného samojeda, že poslušnost je zábava, prošla zkouškou s vlajícími prapory a dostala velmi důležitou lekci: že existuje něco silnějšího než škrtící obojky a alfa vlkové – a jmenuje se to tým.
Nalezení způsobu, jak udělat z poslušnosti a agility tu nejlepší zábavu a něco, co oba zbožňujete, je rozhodně klíč k úspěchu. Psi – a lidé – budou vždycky pracovat nejlíp, pokud budou pracovat proto, že svou práci milují a ne proto, že jsou o to požádáni, že musí, nebo že jsou za to placeni. Tak nežádejte svého psa, aby pro vás pracoval. Nechte ho žádat vás, abyste pracovali s ním. Pomozte mu zjistit, kolik zábavy agility je a nechte ho žádat o víc. Všichni moji psi (kteří následovali po samojedovi) milují hračky a jídlo – ale agility milují ještě víc. Samozřejmě je hodně odměňuji, prostě proto, že si myslím, že jsou úžasní a zaslouží si to vědět, ale běží pro požitek z běhu samotného, ne proto, aby dostali hračku nebo jídlo. Hračku nebo jídlo si nemůžete vzít do závodního kruhu – ale vždycky s sebou můžete vzít lásku k běhání: kdykoli, kamkoli.
Láska k běhu. Silnější než jakákoli hračka či odměna.
Mého samojeda bylo těžké motivovat, nikdy se nechtěl přetahovat a neměl ani jiné vlastnosti, kterými popisujeme dobrého agility psa. Ale naučil mě toho hromadu o motivaci a významu vzájemného pouta. Potom jsem si pořídila Lo, svého prvního pyrenejského ovčáka – s množstvím strachů a fobií. – Žádné problémy s motivací, ale spousta důležitých lekcí o důvěře a o tom, jak je důležité respektovat jejich strachy a pracovat okolo nich a prohlubovat důvěru místo posedlosti problémy. Můj další pes byla La – žádné problémy s motivací, ani se strachy a celkem perfektní pes – pokud nepočítáte naprostý nedostatek sebekontroly jako nedokonalost. – Já ne, myslím si, že divokost je celkem bezva. Ale bylo mi jasné, že se zastavovanými zónami se nikam nedostaneme, tak jsem je kvůli tomuhle jejímu malému nedostatku upravila a udělala jsem z nich naši nejsilnější stránku – sbíhané zóny. Ano, moje slavné sbíhané zóny jsem vymyslela jen pro La, mého perfektního pejska s nulovou sebekontrolou. Samozřejmě taky nemá žádné odložení – ale taky jsem to využila k něčemu dobrému, naučila se o důležitosti slovních povelů a jasného vedení a díky tomu dokážu zvládnout JAKÝKOLI začátek parkuru se psem, který nastavil nejrychlejší čas na Mistrovsví světa šestnáctkrát – to je rekord, který bude těžké překonat.
A když už jsem si myslela, že jsem dostala dostatek lekcí a můžu si to tentokrát usnadnit a pořídit si border kolii – ukáže se, že je autistická a nehraje si, nenásleduje mě a nereaguje na veselý hlas. Naučila mě všechno o trpělivosti, přizpůsobování a pracování okolo slabých míst. Překonání všech těch problémů, které jsme měli, z nás udělalo skvělý tým, excelující na mistrovské úrovni– ne příliš dlouho potom, co mi radili, že se jí mám zbavit.
Myslím, že všechny důležité lekce, které jsem se naučila, jsem se naučila díky problémům, v situacích, ve kterých následování instrukcí nikam nevedlo.
Naučila jsem se vidět každý problém jako příležitost naučit se něco nového a musím poděkovat všem těm slabostem za všechny silné stránky, které já a mí psi máme jako tým – rychlost a motivaci, skvělé pouto, sbíhané zóny a skvělá nezávislost na cik&cap otočkách, to všechno má původ v různých problémech, s nimiž jsme se setkali. Nejsem dokonalý handler nebo trenér, znám své slabosti – a mí psi taky nejsou dokonalí, znám jejich slabosti velmi dobře. – A přesně to z nás dělá dokonalý tým. Takže přijměte své slabosti – a udělejte z nich své přednosti. Neztrácejte čas následováním postupů na to, jak vytvořit dokonalého psa, lepší je strávit čas při přemýšlením mimo obvyklý myšlenkový rámec*, abyste našli nejlepší cestu pro vašeho psa. – To je ten nejlepší pes už teď (nějakým způsobem) jen potřebujete zjistit, co ho dělá tím nejskvělejším psem vůbec. Čím více výzev, na které narazíte, tím více se toho naučíte. Vždycky říkám, že abyste se stali velmi dobrým trenérem, potřebujete velmi špatného psa.
A samozřejmě spoustu vytrvalosti. Nevěřte, že něco nejde – protože všechno je možné – s dostatkem nadšení, vášně a malou dávkou šílenství. Věřte mi, mnohokrát mi bylo řečeno, co není možné dokázat – není možné udělat ze samojeda dobrého agility psa, z vystrašeného Lo, z autistické Bu… - nejde mít stabilní sbíhané zóny – nejde uspět bez odložení atd. – a to mi jen dodalo víc motivace, abych přesně to udělala. :) – Abych proměnila naše slabosti v naše přednosti.
*to think outside the box (doslovný překlad přemýšlet mimo krabici), znamená přemýšlet jinak, nekonvenčně, z nových perspektiv, kreativně.