Boření mýtů 3:

Příliš pomalí pro svého psa?

původní článek naleznete zde

Tento článek byl původně napsán jako reakce na diskuzi na Facebooku o parkuru evropského stylu, který tam někdo poslal. Mnoho lidí psalo, že je nemožné ho zaběhnout pro 1. velké psy, 2. malé psovody 3. staré psovody. Znělo to, jako by bylo pro vítězství na MS nejlepší změřit psy a psovody a dát dohromady toho nejvyššího psovoda a nejmenšího psa a ti by pak vyhráli. Vypadalo to, že všichni si myslí, že velcí psi se nemůžou těsně stahovat, a malí psovodi se nedokáží včas dostat tam, kam potřebují.   

Hádám, že vám došlo, že s tím nesouhlasím.

Už jsem to slyšela milionkrát: „Nejsem pro svého psa dost rychlý!“ A měli pravdu, nebyli dostatečně rychlí – protože se nehýbali!!! Délka jejich nohou a jejich věk s tím neměli co dělat: žádné nohy ani mládí vám nepomůžou stihnout to, co potřebujete, pokud se nehýbete a místo toho sledujete svého psa, jak dopadá po skoku… - V době, kdy pes přistane na zemi, nejen že už jsem otočená, ale taky hodně napřed, nejspíš už u další překážky! A žádné nohy vám nepomohou mě dohonit!

Nezastavuj se a nezírej na psa … … Věř svému psovi, ukaž a běž!

Takže ne, není to o délce nohou. Je to o tom důvěřovat svému psovi, naučit ho samostatnosti při překonávání překážek, vysílání a práci na dálku a potom mu jen ukázat skok, věřit, že ho skočí a POHYBOVAT SE na další místo, kde je vás potřeba. Přistání není váš problém. Pokud jste se viděli svého psa odrazit, nebojte se: on taky dopadne, žádný pes ještě nezůstal viset ve vzduchu. To, že vidíte, kde se váš pes odráží, vám taky přesně napoví, kam bude dopadat, takže opravdu neexistuje důvod zůstat na místě a zírat: přistání není váš problém – odražení je. Takže se postarejte o to, aby se pes odrazil, kde má a pak běžte tam, kde je vás potřeba k dalšímu odrazu – váš úkol je hotový, jakmile je pes soustředěný na skok. V té chvíli by už taky měl vědět, která bude další překážka, takže vás tam už opravdu není potřeba.

Není to ani o mládí. Před 20 lety jsem byla o 20 let mladší (matika vede!) a běhala jsem s pomalejšími psy a na MNOHEM jednodušších parkurech než dnes a stejně jsem nebyla schopna být nikde včas. Ale díky tomu, že jsem závislá na učení nových věcí a vždycky hledám způsoby, jak zlepšit naše současné výkony, naučila jsem se za těch 20 let, co dělám agility, několik hodně důležitých lekcí – A ty mi umožňují být každým rokem rychlejší. Možná jsem starší, ale zato jsem chytřejší!

Když jsem poprvé začala s agility, znali jsme jenom rear crossy (vysílání na překážku, kdy psovod zůstává za psem): všechno jsme vedli zezadu – hodně let! Vedení za psem je pro mě pořád nejjednodušší a dokážu tak zaběhnout cokoli. Ale 99% věcí vedu před psem. – Protože jsem zjistila, že je to tak rychlejší, plynulejší a efektivnější. První otočku na čelo jsem viděla na MS 1997. Když jsem přijela domů, postavila jsem si úplně stejný parkur a provedla první otočku na čelo ve Slovinsku. Otočky na čelo mi pomohly být mnohem rychlejší, jelikož  rear cross vás automaticky umisťuje za psa – a to je přesně to, proč jsem se jim naučila vyhýbat.  

Potom jsem se doslechla o blind crossu („slepá otočka“, „záda“) a o tom, jak je tato otočka špatná – ale potom jsem pozorovala psovody na svých seminářích a zjistila, že to je jen další mýtus. Ti, co si mysleli, že blind cross je cesta do pekel, měli také například problémy s přiřazováním psa ke správné ruce po tunelu (můžete udělat kolik otoček na čelo chcete, když je pes v tunelu – on vás stejně neuvidí!), kdežto ti, kteří používali blind cross, měli také psa, jenž mnohem lépe rozuměl rukám a byl mnohem MÉNĚ zmatený. Takže jsme se naučili i blind cross a hádejte co – byli jsme ještě rychlejší! A co víc: jsem velký fanda „neotáčení nohou“ a hej – dostalo mě to na úplně jiný level! Neuvěříte, o kolik rychlejší můžete být, když vaše nohy míří správným směrem!!!

Společně s učením nezávislých cik&cap otoček – a samostatnosti a práci na dálku, které přicházejí s nimi – nohy natočené pořád správným směrem vás rozhodně dostanou včas tam, kam potřebujete, POKUD samozřejmě důvěřujete svému psovi a běžíte, místo koukání na něj.

Když už mluvíme o mýtech kolem vedení: nikdy nespustit oči ze psa??? Jo, jasně. Pokud dostatečně věříte svému psovi a víte, kde bude dopadat a on ví, kam se půjde dál, můžete samozřejmě spustit oči ze psa! Je to všechno jen otázka tréninku psa do toho stupně, kdy mu můžete věřit a víte přesně kde je, aniž byste ho sledovali. Zírání na psa a „babysitting“ vás nikam nedostane, bez ohledu na to, jak dlouhé či krátké vaše nohy jsou a jak mladí či staří jste.

Nikdy nespouštět oči ze psa? Proč ne, vím přesně, kam při svých cik (stahování) dopadá. A ona ví přesně, kam se půjde dál. A já vím, že ona to ví.

(photo by Walter Hupfer, https://www.facebook.com/agilityfotos)

Jo, a: velcí psi se neumí těsně stáčet kolem bočnice? Z mojí zkušenosti, a stahování je rozhodně můj hlavní zájem, když sleduji agility, těsnost stočení není VŮBEC závislá na velikosti psa.  Vlastně vidím MNOHEM širší otočky u malých psů, protože ti často nemají stahování naučené tak dobře, jako velcí psi. Většina psů se přirozeně nestáčí těsně, nehledě na velikost, ale VŠICHNI se to mohou naučit. A ano, možná, že netrénovaný malý pes bude mít těsnější otočky než netrénovaný velký pes, tomu bych věřila – ale můžu vás ujistit, že trénovaný velký pes, se stahuje MNOHEM těsněji, než netrénovaný malý pes!

Takže… Žádné výmluvy – váš pes se MŮŽE těsně stahovat a vy MŮŽETE být všude včas. Máte to všechno na dosah, vy to dokážete – prostě se do toho dejte! A ti, co tak udělají, potom vyhrají – žádné nohy a žádná velikost psa vám nepomůže, pokud nevěříte sobě, svému psovi a svému tréninku. To je celé tajemství vítězství na MS – mistrovství světa přichází ve všech velikostech, ale co mají společné je to, že trénují tak, aby mohli věřit svému psovi a pak prostě jít do toho.