Boření mýtů 6:

Končit lekci  po dobrém?

originální článek zde

Už jste někdy slyšeli, že lekci musíte skončit až po dobrém pokusu? Mně to taky říkali… Ale je velmi těžké mě o něčem přesvědčit…  Je to v mojí povaze, je to tam odjakživa. Vždycky jsem byla to strašné dítě, které zpochybňovalo cokoli, co nebylo velmi dobře zdůvodněno. Argument byl vždycky jediná autorita, která u mě obstála: a všechno, co mi připadá jako argument autority nebo obecně platné pravdy, rozbliká v mé hlavě červenou ceduli s nápisem pozor, pozor, pozor. Asi proto jsem studovala něco tak málo spojeného se psy, jako je filosofie. Ale znovu bych si vybrala stejně. Protože přemýšlení a porozumění jsou nakonec jedněmi z nejdůležitějších částí výcviku psů.

A čím víc přemýšlím nad tím, proč by si někdo myslel, že lekci je třeba zakončit po dobrém, tím víc věřím, že kořeny najdeme ve výcviku psů, jenž je pro psy nepříjemný. Pokud je trénink pro psa stresující, pak je samozřejmě konec tréninku upevňující a samozřejmě pak budete chtít končit něčím, co budete chtít upevnit pomocí tak silné odměny, jako je konec mučení (jak bychom mohli některé tréninkové metody nazvat). Ale pokud tohle čtete, jsem si jistá, že tohle není váš případ. Jsem si jistá, že váš pes MILUJE společnou práci víc než cokoli jiného a konec tréninku pro něj není ani trochu odměnou.

Nebojte se zmatení! Postavte se mu, propracujte se přes něj a zjistěte, jak chytří psi jsou!

Jedna má přítelkyně se mi svěřila se zajímavým pozorováním u své border kolie: většinou začínala tréninkem sekvencí a ke konci lekce, pro extra zábavu, přidala víc kladin (má sbíhané zóny), aby tak vždycky končila něčím speciálním. Po nějaké době si všimla, že kladinu má pes perfektní v sekvencích, ale velmi se zhorší, když se dělá samotná kladina, jako obvykle na konci lekce. Potom co už bylo příliš frustrující se neustále snažit získat nějaké dobré pokusy, přestala trénovat kladinu na konci lekce a místo toho udělala několik opakování hned na začátku: a zóny byly jako kouzlem opět perfektní! Potom, co si nějakou dobu hrála s tím, kdy v tréninku zařadí kladiny a jak zakončí lekci, došla k závěru, že když si její border kolie myslí, že se blíží konec, začne naschvál dělat chyby, aby mohla dělat věci znovu a znovu a znovu místo zavření do klece a cesty domů!!! Ano, psi jsou velmi chytří! Jejich hlavičky myslí svobodně, nejsou zpomalené a zlenivělé obecnými pravdami.

Takže ne, nemyslím si, že musíte končit lekci po dobrém. Když jde vše hladce, prostě se bavím a užíváme si spoustu zábavy. Když nám to nejde, prostě rychle ukončím lekci, jdu domů a přemýšlím, PROČ to šlo tak špatně. Nejenom že se mi lépe myslí, když nejsem frustrovaná z jednoho nepovedeného pokusu za druhým, ale i moji psi nemají šanci provádět jednu chybu za druhou A TAKY se naučí, že když nevyvinou dostatečnou snahu, aby neshazovali tyčky, nemíjeli zóny, náběhy nebo cokoli jiného, co zrovna nejde, legrace může rychle skončit a šanci znovu si hrát dostanou až potom, co udělám svoje nudné přemýšlení.

Musím se přiznat, dělat lekce tímto způsobem mi přijde tak logické, že to často zapomínám svým studentům říct (ŠPATNÝ učitel!), takže mi dovolte, abych to teď pěkně nahlas a jasně řekla: nemusíte končit lekci po dobrém!!! Užívejte si, když se daří, zastavte a přemýšlejte, když se nedaří.

Měla jsem jednu studentku, která jednoho dne udělala hromadu práce na prkně (při učení sbíhaných zón), protože chtěla skončit dobrým pokusem a pes skákal víc a víc. Takže procvičovala skákání, dokud pes nebyl tak unavený, že přestala. Sledování videa ukázalo, že prkno bylo položené tak, že se velmi hýbalo. Během tréninku se to ještě zhoršovalo a chudák pes se cítil tak nepříjemně, když musel běhat po tom pružném prkně, že se z něj snažil dostat co nejdřív pryč. Kdyby majitelka skončila po několika skočeních, šla domů a podívala se na video, hned by věděla, jaký byl problém. V další lekci už by si pes na pohyblivé prkno ani nevzpomněl. Ale protože toho nebohého psa půl hodiny učila, jak nepříjemné je běhání po prkně, museli jsme se vrátit zpátky na koberec, abychom psa zase rozběhali.

I chůze u nohy může být zábava!

A co víc – když učíte něco jako chůzi u nohy, nebo triky a pes je nesoustředěný, pokud prostě čekáte a pak ho strašně moc odměníte za to, že vám konečně věnoval půl sekundy pozornost, jenom ho učíte, že si může vybrat, jestli vám chce věnovat pozornost, nebo chce nejdřív udělat něco jiného… - a pak za to být těžce odměněn! Pokud je moje štěně nesoustředěné, prostě lekci skončím – No co, vždyť se nic neděje, třeba se prostě necítí dobře. Můžeme to zkusit znovu později. Když mi věnuje 100% pozornost, věnuji jí 100% pozornost nazpět a užijeme si skvělou zábavu. Pokud mi dá míň jak 100%, dám jí pauzu – a vždycky to dělám bez jakýchkoli negativních pocitů – ale ne, nebudu tam čekat a žádat po ní, aby si se mnou místo toho hrála. Chci, aby ONA žádala MĚ, abych s ní pracovala! V našem domě má otevřeno mnoho možností, může odejít hrát si se psy, čmuchat, jít ven… - ale oni velmi rychle zjistí, že to můžou dělat 23,5 hodin denně, kdykoli se jim zachce. A ta půlhodina, kterou mám jen pro ně, je výjimečná, drahocenná, nepromarnitelná. Takže velmi brzy, když vidí, že je čas trénování, všichni křičí já, já, já. Když to jde dobře – skvělé, když ne- taky fajn, určitě mám další kandidáty a oni jsou dost chytří na to, aby tímhle způsobem nepromarnili víc než pár příležitostí.

Nezapomeňte: psi jsou chytří. A nejspíš ještě chytřejší, než si myslíme.  Milují pracovat se svými handlery, takže ne, konec tréninku není zábava. Trénink samotný je. – A pokud není, rozhodně byste s tím měli něco udělat!

Neomezujte jejich možnosti. Nechte je znát všechny své možnosti a stejně si vybrat vás.

A ještě jedna poznámka na téma psů, kteří jsou chytřejší, než si myslíme: další věc, které jsem si všimla při vedení mých kurzů je, jak moc se lidi bojí, aby nezmátli své psy. Mnoho lidí si myslí, že musí nejdřív mistrovsky zvládnout jeden trik, než začnou s dalším, aby psa nemátli… A myslí si, že nemůžou mít sbíhané i zastavované zóny, aby psa nemátli. A jsou překvapení, když učím psy směrové povely left&right jako otočku, protože by to mohlo zmást psa, když to použiji na parkuru. A ano, samozřejmě to psa může zmást – prvních pár lekcí! Ale komu to vadí? Právě skrz zmatení dostaneme porozumění. Nenajdete opravdové porozumění bez předchozích nejasností: nejdřív o něčem musíte pochybovat, abyste si pak udělali nějaký závěr a nakonec to opravdu pochopili.

Pokud se bojíte psa něco učit, protože byste ho mohli zmást, jste jako ti lidé, co se bojí psa naučit „sedni“, protože by už nikdy nedostali „vstaň“! To je prostě směšné! – Můžete mít obojí! Vlastně to můžete mít všechno!

Ano, taky můžete mít psa šíleného do tunelů, který ho nikdy neproběhne bez povelu. Tunely nevcucávají psy dovnitř a bát se nechat psa oblíbit si tunel, protože by pak vběhl do každého, který uvidí, je stejné jako bát se naučit psa přetahování ze strachu, že pes už hračku nikdy nepustí … Můžete mít obojí! A ve skutečnosti, pokud chcete pracovat na rychlosti vašeho psa, na jeho tahu vpřed a soustředění na překážky, rozhodně chcete mít psa, který je šílený do tunelů. Je to perfektní odměna, kterou nejenom, že si můžete vzít s sebou na parkur, ale rozhodčí vám ji tam dokonce připraví, to je přece super! Takže si rozhodně hrajte s tunely stejně vesele, jako byste to dělali s hračkou – slibuji, že stažení na ruku naučíte stejně snadno, jako puštění hračky!

Můžete to mít všechno, jen si musíte troufnout a zkusit to.